Zkoušky reality pro dosažení lucidního snu (LD) jsou jednou z nejznámějších technik. V klasické verzi se člověk systematicky ptá sám sebe: „To se mi zdá?“, dokud se mu z toho nestane zvyk, který se pak později projeví ve snu. Výzkumnice z Velké Británie Berenika Macijewicz tuto techniku rozdělila do tří separátních protokolů.
Během desetidenního experimentu bylo 33 účastníků (všechno byly ženy) rozděleno do tří skupin. Nainstalovaly si na své telefony upozornění, které se denně pětkrát vždy po dvou hodinách opakovalo. Zvuk musel být jemný, nerušivý a krátký (použít vibrace bylo možné), aby případně nerušil při práci nebo studiu. Na jeho zaznění měly dobrovolníci provést zadaný úkol, kterým bylo položit si v duchu otázku „Je to sen, nebo skutečnost?“, a pak opět pokračovat v dosavadní denní činnosti.
První skupina kontrolovala svůj vzhled v zrcadle. Ve snu je obvykle podoba v zrcadle jiná než v realitě. Rizikem této metody je, jak autorka poznamenává, že obraz může člověka vylekat a tak jej probudit. V této studii však tato obava nebyla potvrzena.
Druhá metoda byla založená na skutečnosti, že fyzikální zákony ve snech nefungují. Například můžete nechat předmět projít jiným předmětem. Po signálu z telefonu tedy dobrovolníci měli dát dlaň ke zdi a zkusit, zda jim ruka neprojde zdí. (Možností v případě absence zdi bylo zkusit nechat projít prst dlaní druhé ruky.)
Třetím způsobem bylo zkontrolovat si své ruce (podívat se, zda se nezměnily). Tato možnost je stará a populární, ale autorka k ní přidala ženský detail (protože všichni účastníci studie byly ženy): věnovat pozornost laku na nehty. Ve výsledku měla právě tato skupina nejlepší výsledky jak v pozornosti, tak i v zapamatování si snů.
Které verzi zkoušek reality dáváte přednost vy sami?
Článek byl publikován v říjnu 2022 v Journal of Neuroscience and Neuropharmacology.
Poslední zprávy týkající se lucidního snění můžete získat přes naše kanály na stránkách Telegramu, Instagramu, Facebooku.